Tomáš má takový zajímavý zvyk. Ať už navštíví jakoukoli zemi, vždy se vydá „na kukačku“ do místního barbershopu. A nehledě na jazykové bariéry se prostě nechá ostříhat. Tentokrát dovolená v Mexiku a zážitkový report je hned dvojitý!
Report první – Tomáš
Další zářez ve sbírání zážitků z barbershopů a kadeřnictví mám z Mexického městečka SAN Cristobal ve státě Chiapas. Tentokrát to celé vzniklo jako největší hurá akce. Šel jsem se projít, nevím kam, bylo mi to jedno… Tak si proplouvám městečkem, centrum s turisty už jsem dávno minul, když jsem narazil na obrovskou mexicko-mayskou tržnici. Chodím, něco fotím, něco ne, protože to Mayové nesnáší. Po 20 minutách proplétání mezi cetkama, květinama, všemožnými jídlem atd. jsem zahnul do uličky, kde divoce kvokali kohouti, kruty a krocani… a světe div se, v týhle drůbeží uličce byla nejdřív krejčovská kukaň a hned vedle asi 6 barber chlívků. Pomalu jsem je všechny obešel a nakonec bez velkýho přemýšlení vlezl tam, kde bylo místo…
Jméno chlápka jsem zapomněl, ale to jak se s tím nesral asi nezapomenu nikdy… Nůžky, tak to neznal. Všechno strojkem! Vždycky se mě zeptal co, kde a o kolik… nakonec to stejně dopadlo úplně jinak (cenťák není cenťák, ale 4 cm… Známe ty vtipy o kadeřnících.). O nějaké řemeslné preciznosti nemůže být ani řeč. Stříhat vousy strojkem je podle mě prostě blbost, ještě k tomu tímhle rychlik stylem. Tady delší vous, támhle taky… Velkej důraz dával ale na obrysy. Neumí fadovat (stínovat), ale obrys musí byt ostrý jako pohled Danyho Treja. Celé to trvalo max 20 min.. Třešnička na dortu bylo, když chlapík nažhavil vysavač a od krku nahoru mě celého vyluxoval. O styling se ani nepokusil. Prostě mi dej 50 pesos (asi 60 Kč) a padej. Ještě jsem ho ukecal na závěrečnou fotku. To by bez peněz taky nešlo.
Nejhustší místo, kam jsem v rámci poznávání jiných technik vlezl. Fakt cool, a woow efekt 100 000! Ale report píšu po pár dnech, kdy mě prvotní nadšení z místa přešlo a vidím jen výsledek… Ale za 60 Kč, co chceš, Tomáši, co chceš?
Report druhý – Markéta
Poprvé v historii mých reportů jsem zapojil taky někoho jiného… Byla to nebožačka Markéta. Milá slečna, hodná partačka a zodpovědná průvodkyně gastrem, přírodou i památkami. Geniálně mě napadlo, že se jí za všechno odvděčím tím, že jí taky cvaknu kadeřníka. Jsem kretén, nadávám si ještě teď a tomu kadeřníkovi vlastně taky.
Spontánně jsme vlezli do pelikeríe (holičství!), kde chlapík všecko odkejval, jakože jasný… bez namočení a bez rozčesání šmyknul, kretén, asi o 7 čísel na krku víc, než jsem mu ukázal. Pak těma edvardovskejma nůžkama furt něco pižlal, vlevo to měl evidentně už kratší, ale stříhal tam pořád a pořád a pořád… kretén… Nakonec jsem jo zarazil, když přední vlasy chtěl šmyknout na stejnou délku jako ty vzadu. Byl to zajímavej psycho proces uklidňovat Markét a zároveň pozorovat toho kreténa, jak to przní. A netvářit se, že je to celý v hajzlu…
Dali jsme mu 50 pesos a utekli. Dalších pár hodin jsme strávili běháním po městě a sháněním hřebenu a nůžek. Nakonec se zadařilo v prodejně s nářadím (byly hned vedle brusek). Do té doby než jsme hřeben a nůžky sehnali, jsem byl totál v nervu já. Tak jsme tam poslali 3 mezcaly s tonikem (já) a Markét 4 vína… Když byla tvořivá nálada zaručena, tak jsem jí to celý v hotelu přestříhal. Slovo kretén, ten den zaznělo fakt mockrát.
Tomuhle chlápkovi uděluji titul Hnědý holič… nic horšího jsem od prváku na učňáku neviděl… Kretén!