Tomáš má takový zajímavý zvyk. Ať už navštíví jakoukoli zemi, vždy se vydá „na kukačku“ do místního barbershopu. A nehledě na jazykové bariéry se nechá ostříhat. Máme tu Londýn!
To si takhle z přátelství a recese zajdeš na školní ples a koupíš si tombolu. Snad poprvé v životě jsem něco vyhrál (nepočítám kilo vepřového na hasičském bálu na Šumavě). Ta výhra byl budget na cestu ke hrobu Karla Marxe. A tak jsem se dostal do Londýna.
Couráme po městě, uličku za uličkou, čtvrť za čtvrtí, hospůdku za hospůdkou… Z velkého množství barber shopů vybírám až přebírám – mám zvolit staroanglický styl nebo nějakou exotiku u přistěhovalců? Užíváme město už 4 dny a já furt nic, tady to bylo moc babkovský, tam moc posh… nechávám to plavat, říkám si ze mě ten pravej barber shop “cvrnkne do nosu”.
Okukuju hlavy místňáků a můžu odpřisáhnout, že větší rozmanitost jsem snad ještě neviděl… Brutální podstřihy, neskutečně vynalézavé kreace Afričanů (copy na tisíc způsobů, afra i účes alá Levák Bob se našel). Poslední den, Shoreditch, nová „trendy“ až „hipster“ čtvrť se spoustou originálních obchůdků i restaurací z celého světa a noční kluby, kde to žije. Do očí mě praští výloha, ve který chlápek (asi Arab) holí. 7 liber za holení mi přijde na Londýn strašně málo, když pivo stojí 5, ale ok. Tvoje věc sokolíku, jdu do toho!
Vejdem dovnitř a po tom týpkovi z výlohy jdu za pár minut na řadu. Říkám mu co chci a borec už mezitím jede svou. Za tři minuty je hotovej a jestli prý jsem spokojenej? Ukazuju mu čtyři místa, který jsou křivý. Opravuje svoje „veledílo” další minutu a zase: Je to dobrý? – Asi jo. – Mám použít břitvu? – Jasně! (a v hlavě mi jede, ne asi, proto jsem tady!)
Proplácl mě po tvářích trochou vody a jde na to. Objede mi konturu vousů, tak mu říkám takhle jsme se nedohodli, udělej prosím ty strany pořádně. Bere mě pořádně a já pak jenom čumím… Je tam blbý světlo, proto děkuju, zaplatím a pomalu odcházím. Proběhne nutné foto z obou stran a já jen koukám a přidám si jak rozdvojená osobnost – z jedný strany italskej pornoherec, z druhý sám velkej Lincoln.
Chodím s tímhle dílem zbytek výletu a je mi to vlastně jedno… Až v práci u zrcadla Fírer napravuje škodu a já se jen směju – Vlezeš do největší špeluňky co potkáš, stojí to jako pivo v centru, tak cos čekal… Příště fakt radši anglickou klasiku.